Strana velikosti, významu a tradic české sociální demokracie žije plně nejen praktickou politikou, ale také – ve shodě s dalšími srovnatelně starými zakladatelskými stranami Socialistické internacionály - svou historickou pamětí.
Strana velikosti, významu a tradic české sociální demokracie žije plně nejen praktickou politikou, ale také – ve shodě s dalšími srovnatelně starými zakladatelskými stranami Socialistické internacionály - svou historickou pamětí. Hledá v ní inspiraci pro svou programatickou činnost a čerpá zde současně sílu pro nelehké boje v dnešní české politice a společnosti.
V dalších odstavcích tohoto předvánočního připomenutí se pokusím o bližší charakteristiku některých z nich. Jakkoliv spory diskuse kolem významu těchto událostí, souvislostí a svátků mohou být rozkošatěné, „velká“ jubilea, počítaná od pětadvacetiletí nahoru směrem ke staletým a starším výročím, nejsou ani přepočetná, ani nepřehlédnutelná. Ve shodě s našimi předky se dlouhodobě snažím i o evokaci událostí, které sice nespadají do užšího vymezení dějin českého a slovenského sociálně demokratického hnutí, ale v jejichž případě je náš vklad buď natolik velký a nepřehlédnutelný, nebo které naopak měly zásadní význam pro utváření a osudy ČSSD.
Prvním z nich je 150. výročí založení České obce sokolské, jež si budeme s celou českou společností připomínat jednak 16. února 1862, jednak pořádáním jubilejního XV. Všesokolského sletu. Do dějin českého sociálně demokratického hnutí vstoupila sokolská myšlenka, jejímž hlavním tvůrcem byl legendární dr. Miroslav Tyrš (1832-1884; připomeňme jeho proslulou zásadu v zdravém těle zdravý duch), jako jeden z prostředků jak účinně řešit následky tehdejší neúměrně dlouhé pracovní doby a víc než nezdravého životního prostředí zejména továrenských a dílenských provozů. Sociální demokraté patřili k nejhorlivějším zakladatelům sokolských jednot v osmdesátých letech předminulého století. Po svém vypuzení v devadesátých letech nezatrpkli a takřka vzápětí založili první jednoty výrazného Svazu Dělnických tělocvičných jednot, které se nejen krojem hlásily ke svým sokolským předchůdcům. V pozdějším, zejména prvorepublikovém období se jejich vzájemné vztahy upravily a staly se korektními. Sokolská myšlenka, volně odvozená z turnerského německého národně osvobozeneckého hnutí proti francouzské napoleonské okupaci budoucího Německa před 200 lety, se také stala poměrně významným všeslovanským scelujícím kulturotvorným prvkem. Pro TGM byl význam slova sokolovat jednoznačný: odrážel ve shodě se starořeckým antickým odkazem jednotu tělesného i duchovního jednotlivcova sebezdokonalování a zušlechťování (i současná Česká obec sokolská má také svou vzdělavatelskou složku).
Na počátku května, přesně 5. května, uplyne sto let od narození vůdčí osobnosti exilové české sociální demokracie dr. Viléma Bernarda (1912-1992). Tento významný náchodský rodák byl ve druhé polovině třicátých let minulého století předsedou Svazu sociálně demokratického studentstva a následně exilovým účastníkem druhého odboje na území tehdejšího SSSR. Po návratu do vlasti se stal ústředním zahraničním tajemníkem ČSSD a rozhodným odpůrcem fierlingerovských kryptokomunizujících snah přesto, že s ním úzce během druhé světové války spolupracoval. Po únorových událostech odešel – tentokrát doživotně – do exilu, kde byl klíčovým členem vzkříšeného exilového jádra komunisty doma zlikvidované ČSSD. V užším vedení exilové strany měl na starosti zahraniční záležitosti. Stal se současně zakladatelem a vedoucím představitelem Socialistické unie střední a východní Evropy, sjednocující exilová tělesa sociálních demokracií ruského vnějšího, ale i vnitřního impéria (např. ukrajinskou sociální demokracii). Po Majerově smrti byl na legendární rotschuuské konferenci (fakticky sjezdu, konala se 21.-23. září 1973 nedaleko Zürichu ve Švýcarsku) zvolen jeho nástupcem v předsednické funkci. Působil v ní až do jara 1989, kdy ho vystřídal jeho pokračovatel dr. Karel Hrubý. ČSSD zvýraznila Bernardův význam udělením pamětní plakety Josefa Boleslava Pecky-Strahovského in memoriam při příležitosti 125. výročí oslav vzniku strany r. 2003.
Během května příštího roku uplyne šestset padesát let od vzniku prvního projektu současné nadstátní a nadnárodní integrace v lidských dějinách. Hlavním zastáncem této myšlenky se stal husitský český král „dvojího lidu“ (kališnického a katolického) Jiří z Poděbrad (1420-1471). Projekt, známý jako Smlouva o nastolení míru v celém křesťanstvu (či jako záměr Všeobecné mírové organizace), jehož hlavním autorem se stal savojský humanista Antonio Marini z Grenoblu, byl prvoplánově vykládán jako prostředek k soustředění sil evropského křesťanstva proti stále se stupňující a silnější expanzi rané turecké Osmanské říše. Současně – byť neoficiálně – byl míněn i jako nástroj účinné Poděbradovy obrany proti rekatolizačním snahám římské kurie za pontifikátu papeže Pia II. (1458-1464). Jakkoliv se toto úsilí setkalo mezi soudobými evropskými panovníky s poměrně značným ohlasem, nebylo s to prolomit zdánlivě nezbořitelnou bariéru stále ještě středověkého univerzalismu. Ale přesto se záměr i obsah dokumentu, shrnujícího mj. v 21 článcích problematiku vojenství, soudnictví, práva na azyl a řadu dalších oblastí, ukázal být nadčasový. Je v něm možno oprávněně spatřovat inspiraci pro založení organizací zdánlivě tak odlišných, jakými byly nebo jsou Společnost národů, Organizace spojených národů nebo Evropská unie či Evropská společenství. Snaha řešit tak závažné otázky v relativně dávném historickém období vlastně na ryze věcném, sekulárním základě, propůjčila českému knížeti míru oprávněně pověst muže, myslícího, cítícího a jednajícího velkoryse a jednoznačně nad rámcem své doby. Přiblížila ho také naší době jako osobnost a Čecha významu skutečně celosvětového, jehož hlavní motivy a snahy měly a mají tradičně blízko k obecným cílům socialistického – nejen českého – hnutí. V tomto duchu si ho připomíná i česká sociální demokracie.
Z Náchodska pochází i další velikán naší strany, první generální (ústřední) tajemník strany Josef Krapka-Náchodský (1862-1910). 22. července uplyne od jeho narození v Pavlišově, dnes náchodské místní části, sto padesát let. Tato výrazná osobnost legendární Steinerovy generace si získala mimořádné zásluhy nejen při obnovování hnutí v druhé polovině devadesátých let předminulého století, ale následně i na jeho rozmachu v prvních letech století minulého. Organizátor oslav prvního 1. máje v roce 1890 byl významným dělnickým novinářem mj. dobově proslulých časopisů BIČ, HESLO a SOCIÁLNÍ DEMOKRAT i redaktorem-editorem neméně proslulých MÁJOVÝCH LISTŮ, vydávaných vždy před Svátkem práce, ale i příležitostným písmáckým dramatikem, prozaikem, písňovým textařem a sociálním básníkem. Svůj význam si do dneška uchovala např. jeho pamětnická črta Vzpomínka na mezinárodní kongres socialistů ve Stuttgartu (1907). Josef Krapka-Náchodský a jeho odkaz zůstávají trvalou součástí živé historické paměti ČSSD.
Od data narození zábřežského rodáka prof. dr. Josefa Macka (1887-1972) uplyne příští rok 13. září již sto dvacet pět let. Potomek středomoravské dělnické rodiny z blízkého okolí Zábřehu na Moravě nejprve vystudoval i dnes neobvyklou kombinaci odborných specializací práva, filozofie a národního hospodářství na univerzitách v Praze a v Berlíně. Svou profesní dráhu započal středoškolskou profesurou na obchodní akademii v Praze, odkud po 28. říjnu 1918 přešel do nově zřízeného Státního pozemkového úřadu. Od r. 1921 zakotvil zprvu jako mimořádný, později jako řádný profesor na proslulé Vysoké škole obchodní, kde působil až do svého odchodu do exilu v prosinci 1949. Členem ČSSD se stal v r. 1917 a s přestávkou let 1919-1924, kdy byl čelnou osobností modráčkovské Socialistické strany lidu pracujícího, jíž zůstal věren až do konce svého dlouhého života. Mimořádně nadaný žák faktického zakladatele českého národohospodářství staročecha (staroliberála) Albína Bráfa (1853-1912) proslul již během První republiky jako horlivý propagátor idejí a názorů Johna Meynarda Keynese (1883-1946) a v ČSSD současně i jako teoretik družstevního socialismu; to jej předurčovalo k blíženectví a přátelství s o generaci starším dělnickým myslitelem Františkem Modráčkem (1871-1960). Tento nemarxistický sociální demokrat patřil k čelným programatikům hamplovské éry a významné místo si v tomto ohledu zachovával i v exilové ČSSD po r. 1948. Zřejmě nedozrálým vrcholem jeho životních snah byl předčasně vyhaslý projekt Národní strany práce, nejvíce blízké formou i obsahem zaměření britským labouristům. Činnost dlouholetého poslance Národního shromáždění, vynikajícího publicisty s viditelným pozitivním vlivem na podstatnou část prvo- i třetirepublikové československé inteligence a významného představitele exilové strany byla ČSSD rovněž oceněna udělením pamětní plakety Josefa Boleslava Pecky-Strahovského in memoriam při příležitosti 125. výročí oslav vzniku strany.
Pouhý den po Mackově životním jubileu, 14. září, před pětasedmdesáti lety vyhasl na lánském zámku život prezidenta Osvoboditele Tomáše Garrigua Masaryka. Připomínat dlouhý život a odkaz tohoto skvělého Čecha evropského i světového věhlasu i blízkost, která takřka půlstoletí vládla mezi ním a nejsilnější stranou českého demokratického socialismu, by bylo omšelým nošením dříví do lesa. V tomto kontextu postačí upozornění na fakt, že to byl právě Masaryk, kdo se zasloužil o existenci již 115 let trvajícího nejstaršího českého think thanku Masarykova demokratická akademie. Nadčasovost odkazu tohoto velikána si připomeňme zápalnými slovy vynikajícího smutečního projevu předsedy Senátu Národního shromáždění Františka Soukupa (1871-1940), pronesenými v prostorách jednací síně současné poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky 20. září 1937: „Tvůj pohřeb je nám dnes závazkem, nejvroucnější a nejsvětější přísahou svobody, lidskosti a míru! Přísahali jsme Ti v Praze, když Tvé jméno bylo pohaněno ve Vídni! Přísahaly Ti Tvé legie na všech frontách války! A přísaháme Ti dnes všichni, miliony rodu Tvého, celé pokolení doby Masarykovy, děti Tvoje otci svému za sebe i za děti svoje, že všichni, co živi budeme, půjdeme v duchu Tvém, že nechceme umírat, ale žít a pracovat, ale kdyby osud rozhodl jinak, že znovu chceme dáti životy své i krev svou, aby navěky žilo a vzkvétalo dílo Tvoje, demokratická a spravedlivá republika Československá a aby z pokolení na pokolení žehnáno bylo předrahé a nesmrtelné jméno presidenta Osvoboditele, presidenta Sjednotitele – presidenta Tomáše Masaryka!“
Až symbolickým dojmem může působit skutečnost, že hned dvě kulatá výročí – 150 let od narození a 100 roků od tragického skonu – se váží příští rok k osobnosti jednoho z nejvýznamnějších českých a středoevropských sociálních demokratů Josefa Steinera (1862-1912). Spatřil světlo světa 14. listopadu v dnes v Praze zaniklé vsi Lovčici, zesnul, nedobrovolně zasvěcen zastřené mysli, v pražské Kateřinské ulici 27. prosince 1912. Jakoby se do jeho životních dat prolnula tradice dat sociálně demokratických sjezdů a kongresů, konaných v prvních dobách hnutí tehdy, kdy i námezdně nikoliv pracující, nýbrž mnohem spíše dřící a sdíraní lidé práce měli dostatek času ke zvážení a posouzení nesnadných předloh a problémů, které na nich byly projednávány. Josef Steiner patřil k těm, kteří na počátku devadesátých let předminulého století začali křísit takřka již zaniklou českou (českoslovanskou) sociální demokracii, jen pozvolna se zotavující ze smrtící lázně taaffeovské perzekuce. Pod jeho faktickým vedením se z rozptýlených hloučků stovek a tisíců průkopníků socialistického dělnického hnutí staly deseti- a statisíce uvědomělých sociálních demokratů, mezi nimiž nechyběla významná jména čelných českých dělníků pera, jejichž početnou skupinu přivedl do postupně sílící strany . Za všechny jmenujme mimo souběžce hnutí TGM signatáře Manifestu české moderny Františka Václava Krejčího (1867-1941), nadaného spolutvůrce prvorepublikového sociálního státu Lva Wintra (1876-1935), jednoho z nejproslulejších českých řečníků právníka Františka Soukupa (1871-1940) či předčasně zesnulého žurnalistu Antonína Pravoslava Veselého (1873-1904). Přímo i nepřímo stál tento sklářský dělník u zrodu Masarykovy demokratické akademie (Dělnické akademie), jejímž byl vůbec prvním předsedou, Odborového sdružení českoslovanského, nejstarší české a československé odborové ústředny, Ústředního svazu československých družstev a Svazu Dělnických tělocvičných jednot právě tak jako u prvních projevů mládežnického a ženského vnitrostranického hnutí. Byl nejvýraznější osobností našeho prvního poslaneckého parlamentního klubu v říšské předlitavské (rakouské) radě (1897-1901). Pro historickou ČSSDSD se stal mimořádnou postavou. Urna s jeho popelem byla – spolu s několika dalšími - uložena v tzv. malé jednací místnosti vedení historické strany v Lidovém domě; Marxovu bustu a Masarykův portrét, které byly další součástí její výzdoby, nadto doplňoval i jeho portrét. Významnou součástí areálu Lidového domu, o jehož zakoupení r. 1907 se Steiner rovněž zasloužil podstatnou měrou, se stal od r. 1935 historický Steinerův sál. Současný, před několika lety otevřený stejnojmenný sál připomíná nadčasovou Steinerovu památku i nynějším českým sociálním demokratům. Steiner byl i mistrem pera a mluveného slova. Připomeňme si jeho slovesný a řečnický talent závěrečnou pasáží jeho dobové knihy UTRPENÍ ČESKOSLOVANSKÉ SOCIÁLNÍ DEMOKRACIE A POSTUP STRANY, vydané r. 1901: „Na první pohled po poznání smýšlení a poměrů, jaké mezi dělnictvem dříve za Chleboráda panovaly, vystihne každý, že ona drobná, mravenčí práce, ať v kulturním, ať v hospodářském, ať v sociálním nebo politickém životě vyvrcholila v dílo, které vzbuzuje uznání a respekt. Soudruzi a kamarádi, kdo účastni jste byli díla toho, vás nebude nikdy zapomenuto! Snaha a práce vaše zvedá se výš a výše; vytváří novou epochu v dějinách lidstva. Vy neobětovali jste práci, vlastní svobodu a ideu hnutí pomíjejícímu. – Buďte hrdi, buďte šťastni, že oslněni, že prodchnuti jste byli zásadou socialistickou, která vedla vás, která povznášela, utěšovala a utvrzovala v jediné víře, že svoboda bude úplná, až přestane i hospodářská odvislost a s ní i nerovnost sociální. Nu a vy, kdož umdléváte, kdo hlásíte se a kdo se hlásiti budete k boji, vy posíleni, vy přesvědčeni buďte o velikosti a vznešenosti nauk socialistických! Chtějte býti prvními v další osvobozovací práci, užijte zplna svými předchůdci vybojovaných práv, vynucené volnosti ku zdokonalení díla započatého. Osívejte, obrábějte pilně tu roli slzami a krví pionérů našich prosycenou. Nedělejte ústupků žádné z pověr, žádnému lichocení se strany měšťáků, nenechte se zneužívati těmi, kdož neuznávají hospodářskou rovnost jen proto, aby se nemusili zříci výsady a práva žíti z práce dělnictva. Veďme dále ve formách ušlechtilých boj, boj svůj, za svá práva a za své osvobození, k úplné kapitulaci systému soukromokapitalistického, k úplné kapitulaci svobody ve vykořisťování člověka člověkem.“
Rovných 125 let uplyne 25. prosince i od konání památného prvního brněnského sjezdu, kterým se uzavřela hrůzná éra habsburskolotrinské perzekuce prvních českých sociálních demokratů (sjezd se konal ve dnech 25.-26. prosince 1887). Jeho profilujícími osobnostmi byli rodák z Pardubicka a velká osobnost brněnské sociální demokracie v jedné osobě, novinář a politik Josef Hybeš (1850-1921) a jeden z vůbec prvních intelektuálů v generaci průkopníků českého sociálně demokratického hnutí, tragicky předčasně zesnulý učitel, brněnský rodák Pankrác Krkoška (1861-1888). Brněnský sjezd dokázal významně pokročit v překonávání vnitřních rozbrojů ve prospěch sociálně demokratické linie a vývojových (evolucionistických) principů. Byl a zůstává důležitým mezníkem na cestě k památnému hainfeldskému sjezdu (30. 12. 1888-1. 1. 1889) a následně důstojnému zastoupení naší strany na ustavujícím kongresu druhé Socialistické internacionály v Paříži (14.-21. července 1889). Současně otevřel i cestu k organizačnímu a politickému osamostatnění české sociální demokracie uvnitř socialistického rakouského dělnického hnutí, kterou zahájil její českobudějovický sjezd (24.-26. prosince 1893).
PhDr. Jiří Malínský
- Předseda odborné historické komise ČSSD