Společný seminář v Maroku

Společný seminář v Maroku

25.04.2016 Společný seminář: 91. Rose-Rothův seminář, seminář Speciální skupiny pro Středomoří a Střední Východ (GSM) a Podvýboru pro transatlantické ekonomické vztahy (ESCTER) Parlamentního shromáždění Severoatlantické aliance.

Ve dnech 20. až 22.4.2016 se konal v hlavním městě Maroka v Rabatu společný seminář, a to konkrétně 91. Rose-Rothův seminář, seminář Speciální skupiny pro Středomoří a Střední Východ (GSM) a Podvýboru pro transatlantické ekonomické vztahy (ESCTER) Parlamentního shromáždění NATO. Kromě parlamentářů členských států NATO a pořádajícího marockého parlamentu se semináře zúčastnili delegace přidružených zemí Arménie, Azerbajdžánu, Bosny a Hercegoviny, Moldávie, Černé Hory, Srbska, Švédska, Švýcarska , regionální partneři a pozorovatelé z Alžírska, Jordánska, Tuniska. Afghánistánu, Čadu, Bahrainu, Kypru, Kuvajtu, Mali, Mauretánie, Saudské Arábie a Spojených Arabských Emirátů. Jak je vidět z výčtu zúčastněných, tento seminář byl nejen důležitý, ale tématicky i velmi zajímavý. O čemž svědčil i průběh diskusí, které se odehrávaly po vystoupeních v jednotlivých sekcích. Celý seminář se konal v prostorách marockého parlamentu.

Zahájení semináře se ve středu 20.4. ujal R. T. El-Alami, předseda poslanecké sněmovny a H.Benchemas, předseda senátu Parlamentu Marockého království. Dále G. Le Bris, předseda skupiny GSM a velvyslanec Švýcarska v Maroku M. Maggi. Zástupkyně ředitele Mezinárodní organizace pro migraci L.Thompson uvedla úvodní příspěvek na téma Perspektivy migrační a uprchlické krize v Evropě a v regionu MENA (The Middle East and Nord Africa).

První sekce s názvem Maroko: Vnitřní a vnější priority, přednesla M. Bouada, náměstkyně ministra zahraničních věcí a A.El Omari, ministr pro vztahy s parlamentem a veřejností. Oba zdůraznili přetrvávající konflikt s Alžírskem o Západní Saharu, což je téma nejen zahraniční politiky, ale zejména politiky domácí. Byla zdůrazněna spolupráce se sousedy v rámci zemí MENU i SAHELU (z arabského „sáhil", což je území na jižním okraji Sahary, zahrnující 8 afrických států).

Maroko je země ekonomicky se rozvíjející (cca 5% růst HDP). Jako sunitská země velmi spolupracuje s KSA (Království Saudské Arábie) a s dalšími arabskými zeměmi zálivu. Maroko podporuje uprchlíky z jiných arabských zemí, zároveň úzce spolupracuje se všemi zeměmi EU a snaží se vyvíjet spolupráci s NATO v boji proti terorismu. Mimochodem marocké ozbrojené síly se účastní řady mezinárodních misí.

Druhá sekce s názvem Jednotná mezinárodní strategie v tváří tvář bezpečnostním změnám na Středním Východě byla zaměřena zejména na současnou bezpečnostní situaci v Iráku a Sýrii.

J. Bahout z CEIC ( Camegie Endowment for International Peace), se zaměřil na mezinárodní diplomacii a vojenskou odpovědnost v bezpečnostní krizi, zejména s ohledem na boj s bojovníky Daesh. Popsal vznik a vývoj této „organizační struktury", situaci s financováním, mezinárodní podporou i bojem proti bojovníkům této organizace. Zdůraznil diverzifikaci ISIL, její složení a etnickou odlišnost vůči většinové arabské populaci, včetně nebezpečí, která pro arabský svět z Daesh plyne. N.De Mantis, ředitel oddělení MENA v politické a bezpečnostní divizi NATO, přednesl příspěvek na téma Politika NATO v regionu MENA, ve kterém zdůraznil základní priority, což je ochrana bezpečnosti obyvatel a základní infrastruktury. Dále spolupráce veřejného a soukromého sektoru, tak jako vzájemná koordinace a spolupráce NATO a zemí MENA. Zdůraznil, že nejednota postupu znamená nestabilitu, což se dnes odráží nejen v migrační krizi, ale v celé bezpečnostní situaci.

Ve čtvrtek 21.4. proběhla sekce třetí s názvem Boj proti extremismu: Změny a strategie. F.Burgat, výzkumný pracovník CNRS (French national scientific research centre) se zaměřil na terorismus džihádu a náboženský fenomén. Zdůraznil, že terorismus není hranicí mezi islámem a dalšími náboženstvími, ale je to násilí, páchané i na muslimech. Neexistuje všeobjímající řešení boje proti terorismu či „nebezpečným" vykladačům práva šária či historicky odvěký boj mezi sunnity a šítty. Řešením není odmítání muslimů či křesťanů, tak jako není možno dávat terorismus do rovnítka k islamistu. Extremismus a radikalismus nejsou reprezentanti islámu a muslimů, důležité je tohle oddělovat od většinové mírumilovné společnosti. Univerzalita islámu je tradiční hodnotou a naopak radikální islám tuto tradici porušuje. A celá společnost v arabských zemí musí být vůči radikalismu v opozici.

K.Saqi, ředitel Institutu Mohammeda VI., se zaměřil na úlohu Maroka v modelu tolerance, včetně tolerance mezi muslimy a jinými náboženstvími. Zdůraznil, že identita a nezávislost všech náboženství je předpoklad sžití se se společností. Proto je třeba mít respekt vůči náboženstvím a odsuzovat excesy plynoucí z radikalismu a z extremismu. Maroko je příkladem modelu tolerance k náboženským skupinám a intolerance vůči extremismu. Flexibilita politiky a diplomacie umí ukázat nebezpečí zneužití práva šária. Zdůraznil slova proroka Mohammeda, který obhajoval tolerantní přístup muslimů a přátelské prostředí pro život i náboženskou svobodu.

V této sekci byla opravdu dlouhá a často bouřlivá diskuse, kdy se řešily problémy Náhorního Karabachu, Palestiny, Arménů a Turků, Západní Sahary, podpory Daesh či Afghánistánu.

Sekce č.4 s názvem Reforma sektoru bezpečnosti a vládnutí, byla zaměřena na dosažený posun v demokratizaci. R.Perito, bývalý ředitel centra pro inovace a bezpečnostní sektor, USIP (United States Institute of Peace) se zaměřil na reformu bezpečnostních sil a policie. Zdůraznil vliv na stabilitu společnosti a opírání se o represi, jakožto tradiční pojetí silových složek. Zároveň uvedl, že nové bezpečnostní hrozby si vyžadují nové metody a opatření, včetně mezinárodní spolupráce. Zabýval se vývojem řady zemí v regionu MENA i Afghánistánem či Pákistánem. A.Luethold, náměstek ředitele pro operace v regionu MENA centra DCAF (Geneva Centre for the Democratic Kontrol of Armád Forces), se zaměřil na snížení státní křehkosti v Severní Africe a na zlepšení reforem bezpečnostních sil. Zdůraznil, že více stability znamená větší bezpečnost a naopak. Popsal vývoj po Arabském jaru v jednotlivých zemích a příčiny „zhroucení" řada zemí. Zdůraznil deficit veřejné i parlamentní kontroly bezpečnostních složek a armády. Nabádal k pomoci EU a NATO rozpadlým zemím, a to právě s ohledem na zajištění bezpečnosti a stability.

Dále proběhly sekce 5, zabývající se změnami v Lybii a bezpečnostní situací v zemích Sahelu a sekce 6 popisující Bezpečnost obyvatel v měnícím se prostředí, se zaměřením se na boj o zdroje a přijaté strategie v regionu MENA, včetně strategií jednotlivých zemí v Severní Africe a Sahelu. Jako příklad se vzaly strategie Maroka.

V pátek 22.4. proběhla sekce sedmá, zaměřená na korupci, vládnutí a bezpečnost. A.El Berria, ministr pro ekonomiku a finance marocké vlády, zdůraznil řadu opatření proti korupčnímu chování. Korupci považuje za nebezpečení pro politickou stabilitu a důvěryhodnost. Zaměřil se i na korupci a její souvislost s financováním terorismu, extremismu a radikalismu. Zdůraznil legislativní změny a kontrolní mechanismy přijaté marockou vládou a parlamentem. R.F. Meknassi z organizace TM (Transparency Maroc) zdůraznila, že terorismus nezná hranic a v současném globálním světě je velmi jednoduché rozšiřovat radikalismus a extremismus. Existuje velká propast mezi vládnoucími elitami a společností, a´t již ekonomická či společenská, opírající se o politickou moc. Korupce se rozvinula v době propojení politické s ekonomickou mocí. Zdůraznila také vazbu korupce na financování terorismu, tak jako finanční podporu řady bohatých jedinců radikálním hnutím či buňkám.

Poslední osmí sekce s názvem Migrační proud: spolupráce ve Středozemí, se zaměřila na fenomén migrační a uprchlické krize.J.P. Cavalieri, reprezentant UNHCR v Maroku, se zaměřil na jednotlivé migrační vlny ve Středozemí, popsal důvody těchto proudů, včetně počtu uprchlíků a migrantů. Zdůraznil jednotlivé národnosti a etnika, které přicházejí přes země MENA do Evropské unie. Zdůraznil principy OSN, jako je více solidarity s uprchlíky, nastavení humanitárních koridorů, plán mobility k návratu, boj proti převaděčům a zlepšení podmínek pro uprchlíky v uprchlických táborech. A.Skim, ředitel migrační politiky ministerstva pro migraci a život Maročanů v zahraničí, popsal migrační strategii, přijatou v roce 2014. ta má čtyři základní cíle: humanitu, integraci, řízení migrace, ekonomické, kulturní a sociální úkoly. Celá strategie se pak dělí na 11 programů zahrnující i mezinárodní spolupráci a tyto programy jsou rozpracovány do 81 konkrétních činností, zaměřených na řešení migrační krize a dopadů na Marocké království. Ministerstvo je koordinátorem těchto opatření, ale zodpovědná je celá vláda.

Seminář ukončili opět předsedové obou komor marockého parlamentu aj.H.Calha, místopředseda podvýboru ESCTER. Závěrem chci zdůraznit ještě návštěvu velvyslanectví České republiky v Rabatu, kde jsme se od paní velvyslankyně M.Froňkové dozvěděli řadu podnětných informací, které jsme využili v průběhu samotného semináře. Seminář probíhal velmi věcně a řada vystoupení, ať přednášejících, tak diskutujících, byla v pozitivním kontrastu s nevěcnou, politickou až populistickou a hlavně málo odbornou diskusí, odehrávající se v naší zemi.Zejména z pohledu příčin a důsledků migrační krize i pohledu české veřejnosti na země, které jsou přímo zasaženy uprchlíky či přes které tyto migranti procházejí. Je pravdou, že arabské země zdůrazňují solidaritu se svými „bratry", nicméně nelze jim upřít snahu o zajištění pomoci či o spolupráci s mezinárodním společenstvím.

 

Ing. Antonín Seďa

  • Člen Poslaneckého klubu
  • poslanec PS PČR