15.06.2015 Jednání mezi Řeckem a Evropskou unií o tom, jak řešit problém nesplatitelného zadlužení země, uvízla opět ve slepé uličce. Po levicové řecké vládě je požadováno, aby provedla reformy, které dolehnou s největší silou právě na vrstvy, které tuto vládu volily.
Pokud reformy provedeny nebudou, Řecku nikdo nepomůže a stát dříve nebo později zbankrotuje. Pokud provedeny budou, ztratí vláda své voliče a bude muset předat moc někomu jinému. Je kuriózní, že existují politici, kteří jsou přesvědčeni, že tato situace má ještě něco společného se suverenitou a s demokracií. V zásadě se na Řecko tlačí, aby zopakovalo opatření, která Mezinárodní měnový fond již nějakou dobu protlačuje ve Španělsku. Součástí těchto opatření je učinit trh práce flexibilnějším.
Na první pohled je to báječná věc. Kdo by nechtěl být raději pružný a dynamický než zkostnatělý a strnulý. Problém je v tom, že jádrem flexibility pracovního trhu není nic jiného než snadnější a lacinější propouštění zaměstnanců. Také Řecko by podle představ konsolidátorů jeho ekonomiky mělo následovat Španěly.
Reformy španělského trhu práce probíhají sice vzorně dynamicky, jejich výsledky však krizi země jenom prohlubují a situaci obyvatel činí bezvýchodnou. Ze všech pracovních smluv sjednaných ve Španělsku v minulém roce bylo 92 procent uzavřeno na dobu určitou. A z nich plných 40 procent na dobu kratší jednoho měsíce.
Tímto tempem se daří již řadu let odstraňovat plnohodnotné pracovní kontrakty. Za posledních pět let byl ve Španělsku zlikvidován téměř milión a půl pracovních míst na plnou pracovní dobu. Jen o něco pomalejším tempem mizí smlouvy na dobu neurčitou, aniž by to jakkoliv zpomalilo zadlužování země.
Pokud bude tento tlak pokračovat, stanou se další a další španělští zaměstnanci obyčejnými sezónními pracovníky najímanými a propouštěnými ve stále kratších intervalech. Plným dvěma třetinám Španělů, kterým hrozí pád pod hranici chudoby, dnes nepomůže, když seženou práci. Získají totiž práci tak nejistou a mizerně placenou, že je před chudobou stejně neochrání. Takto vypadá flexibilizace trhu práce v praxi.
Politické a finanční instituce, které se snaží zvnějšku diktovat zadluženým zemím, jaké reformy mají provádět, se chovají podle všech zásad byrokracie. Jestliže nějaké opatření nefunguje, trvají na něm s tím větší umíněností a snaží se ho naordinovat stále dalším a dalším. Nevěřícně pak kroutí hlavou nad tím, že oběti jejich experimentů polykají lžičky naordinované medicíny se stále větším odporem.
Prof. PhDr. Jan Keller, CSc.
- sociolog, filozof, publicista, environmentalista