Proč takový pesimismus a neklid v naší společnosti

Proč takový pesimismus a neklid v naší společnosti

20.02.2016 Nejen podle posledních průzkumů veřejného mínění stoupá v naší společnosti „blbá nálada“, jak se před lety vyjádřil prezident Václav Havel. Člověk nemusí být politik, aby zaregistroval značnou kritiku vůči Evropské unii a Severoatlantické alianci, jejímiž členy ČR je.

Nejde jen o dopady Majdanu, změněnou politickou situaci na Ukrajině, anexi Krymu či stále pokračující ozbrojený konflikt na Východě této země, ale jde zejména o uprchlickou krizi, která souvisí s rozkladem dříve stabilních států, ozbrojených konfliktů a zločinného jednání ozbrojenců z řad Daesh (ISIL). Šíření strachu a nenávisti naší společností, podporovanou obrovskou propagandou, zneužívají různí populisté a nacionalisté ke svému zviditelnění. Zároveň je jakékoliv řešení nelegální migrace a uprchlické krize dáváno do souvislosti se sociálními problémy v naší zemi.To moc nechápu, vždyť Češi, Moravané a Slezané jsou vždy velmi aktivní v organizování sbírek pro humanitární pomoc v zahraničí.

Nedávno se začala po sociálních sítích a emailech šířit rezoluce Odpor vládě a parlamentu ČR. V ní se podle mne lživě a řekl bych dokonce nehorázným způsobem hovoří o našich politicích jako o velezrádcích, znevažuje se zákonodárný sbor a vláda, jsou používány slova jako deviant, psychopat, vlastizrada. A to vše údajně proto, že osoby starší 45 let jsou zklamáni z polistopadového vývoje v zemi, rozpadem státu a špatnou životní úrovní.

V těchto informacích autoři dokonce uvádějí smyšlené údaje o počtu nezaměstnaných, lidí bez domova, alkoholicích či lidí, trpící duševními a civilizačními chorobami. Rezoluce dokonce vyzývá pana prezidenta k odvolání premiéra a vlády. A také k nerespektování koncesionářských poplatků pro veřejnoprávní média. To je již nabádání k porušování platných zákonů České republiky, což jde za hranici demokratických principů společnosti.

Nechci bagatelizovat tyto aktivity, na které má v mantinelech daných českým ústavním pořádkem právo každý občan. Ale také nemohu mlčet k takto šířeným nepravdám či nesmyslům, které zjevně slouží k jiným účelům, než k vyřešení současných problémů, které trápí naše občany. Předně je nutno říci, že jak vláda, tak parlament byl zvolen ve svobodných volbách a opravdu si nevzpomínám na rozhodnutí současné politické reprezentace, které by mělo či mohlo být srovnáváno s velezradou. Současná vláda po sedmi letech pravicových vlád a po roce prezidentem podporované vlády, se snaží napravit křivdy a řekl bych i proti lidová opatření, které tyto vlády přijaly v rámci boje s ekonomickou krizí. To, že se již mnohé podařilo napravit je jedna věc, protože vždy existuje časová prodleva účinnosti zákonů, zejména z pohledu pozitivních dopadů na život jednotlivých občanů či celé veřejnosti.

Vláda od samého počátku je aktivní v řešení evropské migrační krize a nyní se ukazuje, že námi navrhovaná opatření měla a mají smysl. Jestliže opozice vyčítá pomalost přijímaných opatření na evropské úrovni, pak by si měla uvědomit, že k jejich přijmutí je nutno souhlasu členských států. A že existují národní zájmy, které jdou často proti zájmu celku. Nicméně přesto dopady migrační krize jsou na české občany minimální a vláda zajistila bezpečnost obyvatel. A to i za cenu humanitární pomoci křesťanským uprchlíkům, pomoci Turecku, Libanonu či Jordánsku, tedy zemím, na jejichž území se dnes nachází uprchlické tábory s více jak 4,5 miliony syrských běženců. Vyčítat vládě finanční pomoc, která slouží k omezení migrace je nejen dětinské, ale i sobecké. Tak jako vyčítat pomoc našim bezpečnostním či ozbrojeným silám v jejich zapojení k ochraně hranic Maďarska, Slovinska či Makedonie.

Mohu pochopit jistou míru flustrace části obyvatel naší země z polistopadové politiky, nicméně musím připomenout, že občané voliči mají na této situaci také svůj podíl. Svojí účastí či neúčastí v demokratických a svobodných volbách určili své politické reprezentace. Na druhou stranu nikdo nezastírá, že změnou režimu po roce 1989 došlo k výrazným změnám v naší společnosti, zejména z pohledu nutnosti přijmout osobní odpovědnost za sebe i svoji rodinu. A že existují generace spoluobčanů, kteří změnou podmínek a pravidel jistou mírou doplatili na změnu režimu a na přechod ke svobodné a demokratické společnosti. Přesto se vlády snaží tyto problémy, zejména problémy sociální, řešit. Ale stále platí, že by si občané při volbách měli vybírat tu politickou stranu a ty politiky, kteří hájí jejich zájmy a nikoliv se pokoušet o „volební improvizace" pro nová, nikým neověřená, bezprogramová politická seskupení. Vždyť v každé společnosti platí, že jednoduchá řešení neexistují. A kdo mluví o opaku, ten je pouze populista a demagog. Prostě je třeba používat svůj rozum a své životní zkušenosti všude tam, kde je to možné.

Podle statistických údajů se naší republice daří velice dobře. Nejen ekonomický růst, který snížil počet nezaměstnaných, ale i růst životní úrovně nezavdává příčinu pesimismu a neklidu v naší společnosti. I když připouštím, že po každých dvaceti letech se v naší novodobé historii přepisovaly dějiny. Ano, přes růst bohatství a spotřeby se zároveň prohlubuje propast mezi těmi nejbohatšími a těmi nejchudšími. Současná vláda se proto snaží pomoci těm nejpotřebnějším a těm, o jejichž podpoře může sama rozhodovat. Nejde jen o naše seniory či zdravotně postižené občany, ale i o sociálně vyloučené spoluobčany či o rodiny s dětmi. Snahou je také to, aby každý člověk, který pracuje, uživil sebe a svoji rodinu. Proto se postupně zvyšuje minimální mzda, proto se navyšují platy státním zaměstnancům, učitelům, zdravotníkům, bezpečnostním silám a ozbrojeným sborům. Vláda je aktivní i v jednání s odbory a zaměstnavatelskými svazy v rámci tripartity. Ano, vláda je po letech stabilní a úspěšná, a to možná některým nepřejícím politikům a politickým stranám vadí.

Šíření blbé nálady, strachu a nenávisti ničemu a nikomu nepomůže. Pokud občané myslí vážně své konkrétní výhrady i svůj odpor vůči současné politické reprezentaci, pak namísto nic neřešících rezolucí by měli aktivně do politiky vstoupit. Tam mohou ovlivňovat rozhodovací procesy i vlastní politiku či program, tam se mohou zapojit do činnosti, která pomůže zlepšit současný stav politické kultury v naší zemi. A pokud se nechtějí přímo zapojit politicky, pak mají obrovské možnosti v neziskovém sektoru, v rozličných spolcích či organizacích. Já osobně si vážím všech těch spoluobčanů, kteří jsou přesvědčeni o nutnosti pomoci při budování demokratické a občanské společnosti a sami svojí každodenní aktivitou jdou příkladem ostatním. Naše společnost potřebuje jistou míru soudržnosti a aktivní zapojení občanů.Právě z důvodu nutnosti řešení nejen současných,ale i budoucích problémů naší země.

 

Ing. Antonín Seďa

  • Člen Poslaneckého klubu
  • poslanec PS PČR