Dnešní vystoupení Václava Klause mi v mnoha ohledech připomnělo časy, kdy tak rád a často mluvíval o potřebě utahování opasků, které pak ale v konečném důsledku dopadlo na ty nejslabší. Podobně dnes mluví o potřebě reforem, aniž by zmínil nutnost jejich spravedlnosti a sociální únosnosti.
Ty, kdo protestují proti chybám vládní politiky, nelze paušálně odsoudit jako sobecké nátlakové skupiny. Vždyť právě sobecké zájmy úzkých ekonomických elit stojí za konfrontační politikou současné Kalouskovy a Nečasovy vlády. V projevu prezidenta mi velmi chyběla zmínka o nejčastějších a zcela reálných obavách, které lidé spojují s přicházejícím rokem. Ať už je to nezaměstnanost, zdražování, deregulace nájemného či zadlužování domácnosti spojené s hrozbou exekucí.
Oceňuji, že si prezident Klaus tentokrát odpustil své tradiční útoky na evropskou integraci a zůstal jen u drobných šťouchanců.
Na rozdíl od pana prezidenta se domnívám, že většina očekávání, na základě kterých jsme hlasovali v referendu pro vstup do Evropské unie, se naplnila. Ať už jde o ekonomický růst, příliv investic, možnosti práce či studia v zahraničí. Příčiny nespokojenosti občanů mají kořeny v naší domácí politice a souvisí s nesplněnými sliby pravicových vlád, jejich arogantním způsobem komunikace a bezohledným charakterem tzv. reforem. I přes velkou obecnost svého projevu toho Václav Klaus z pravicových politiků řekl o budoucnosti země zatím nejvíc. Což je smutná vizitka vlády.
Bohuslav Sobotka, předseda ČSSD