27.06.2013 Nelze se divit, že v komentářích o posledním vývoji v zemi zaznívají nejčastěji slova o požáru a hasičích. Prožíváme zlomovou dobu, kdy staré pravicové recepty zcela selhaly. I pravicové strany zklamaly, ale odmítají si to jakkoli přiznat. Hoří přitom česká ekonomika, když její hospodářský propad stále pokračuje a Nečasova vláda na to nenašla jediný recept. Lidem dokonce odmítla přidat alespoň pětistovku k jedné z vůbec nejnižších minimálních mezd v Evropě.
Hoří nám státní finance, když pravicové vlády „rozpočtové odpovědnosti“ zvýší schodek veřejných rozpočtů téměř o jeden bilión korun, a ještě chtěly všem svým nástupcům okamžitě svázat ruce ústavní dluhovou brzdou. Hoří systém občanských svobod vybojovaný po listopadu 1989, když tajná služba ochotně umožňuje nezákonné špehování lidí k soukromému účelu.
Hoří důvěra ve správu státu, když policejní prohlídky v kauze největších kmotrů šly za důvodným podezřením ze spolupráce s organizovaným zločinem přímo do nejvyšších pater vládní strany a namířily i do bytu bývalého náměstka pražského vrchního státního zástupce.
Hoří pojetí spravedlnosti, když stát s ledovým klidem přihlíží, jak se občanů postupně zmocňují podvodníci, lichváři a exekutoři a strhávají je do sociální propasti, kde je dorazí herny, zastavárny, pančovaný alkohol a stále častěji i drogy. A výčet žhářských kousků naší pravice by mohl být ještě hodně dlouhý. Pokud jsme měli nějaké představy o společnosti po rozbití totality v roce 1989, jsou často v plamenech.
Hasiči, které nám má nabídnout vláda Jiřího Rusnoka, však přicházejí také se sirkami v kapsách, protože jejich riskantní operace může bohužel oslabit českou parlamentní demokracii.
Respektuji úvahu prezidenta Miloše Zemana, že pokračování Nečasovy vlády bez Nečase není možné. Ale žádná prezidentská vláda nemůže obejít prostý fakt, že pro své vládnutí potřebuje většinu v Poslanecké sněmovně. A tu nemůže získat.
Může být ale součástí co nejrychlejších příprav na nové předčasné volby, nejlépe v září, aby nová vláda ještě mohla projednat státní rozpočet na rok 2014. Se zvolením prezidenta Zemana se totiž nijak nezměnilo rozložení sil v Poslanecké sněmovně. Levice či levý střed tam stále nemají většinu, jinak by ČSSD neodmítla pokus sestavit vládu.
Doufejme, že to k volbám opravdu směřuje. ČSSD je připravena v jejich prospěch nabídnout hlasy všech svých poslanců. Sněmovní většina trojkoalice, která se chlubila 101 v jednu hodinu po poledni, ale neměla ji podle Kalouska ještě v 11 hodin dopoledne, se nejspíš ukáže být pouhou chimérou.
Pokud se Rusnokova vláda nyní stane katalyzátorem předčasných voleb, historie jistě ocení rozhodnost postupu prezidenta Miloše Zemana. Kdyby však dala přednost nějaké vlastní agendě, které jsou brzké volby spíše na překážku, dostali bychom se nebezpečně někam úplně jinam.
Parlamentní systém jistě nikdy nebude dokonalý a nepochybně vyžaduje reformy. Nepotřebuje ale ránu z milosti kvůli vleklému ústavnímu sporu mezi prezidentem a pravicovou koalicí o sestavování vlády. Jen občané sami totiž mají mandát v nových rychlých volbách rozhodnout o dalším směřování naší země. A měli by co nejdříve získat příležitost ho využít. Jenom vláda vzešlá z demokratických voleb bude mít sílu napravit chyby minulých let.
Zdroj: Právo (27.6.2013)
Mgr. Bohuslav Sobotka
- Předseda ČSSD
- Stínový předseda vlády