Podivná smlouva

Podivná smlouva

26.02.2014 Hodně nejasností panuje kolem smlouvy o transatlantickém obchodním a investičním partnerství.
I když by smlouva měla být připravena k přijetí do konce tohoto roku, tajnůstkářství kolem ní ani v nejmenším neustupuje.

Za hezkými řečmi o odbourávání bariér svobodného obchodu se podle kritiků smlouvy rýsuje zásadní oslabení států ve sporech s velkými nadnárodními korporacemi. Smlouva údajně obsahuje ustanovení, která umožní velkým firmám žalovat u zvláštních soudů státy, o kterých usoudí, že například svými zákony ohledně zdraví obyvatel či ochrany přírody poškozují jejich obchodní zájmy a snižují jejich očekávané zisky.

Například firmy prodávající cigarety by se mohly cítit poškozeny varováním ohledně zdravotních důsledků kouření. Vyčíslily by své ztráty a požadovaly by jejich náhradu.

Firmy podnikající v dodávkách energie či vody by mohly žalovat vlády zemí, které by chtěly regulovat výši tarifů. Důlní firmy by mohly žalovat vlády, pokud by se cítily omezovány ve své těžbě třeba legislativou na ochranu přírody. Ke všem takovým případům již dochází, zmíněná smlouva by z nich však udělala železné pravidlo, jež by státy odsuzovalo už dopředu k reparacím.

Kritici připravované smlouvy tvrdí, že soudní jednání u arbitrážních tribunálů by byla neveřejná a nebyla by proti nim možnost odvolání. Pokud by to byla pravda, pak by zmíněné soudy měly nejen větší moc než jurisdikce národních států, ale dokonce moc větší než parlamenty s demokraticky zvolenými poslanci. Na rozdíl od jiných zemí se u nás o těchto rizicích a podezřeních prakticky nemluví. V programovém prohlášení k eurovolbám vydaném Babišovou stranou naopak čteme, že ANO bezvýhradně podporuje „brzké sjednání zásadní dohody o volném obchodu a podpoře investic mezi EU a USA".

Četní aktivisté, kteří smlouvu v mnoha zemích kritizují, tvrdí, že se jedná o produkt práce lobbistů činných ve službách velkých nadnárodních korporací.

Pokud nebudou podezření ohledně dopadů smlouvy kvalifikovaně vyvrácena, není možno vydávat s vážnou tváří podporu jejího přijetí za projev ochrany národních zájmů, jimiž se všechny strany tak rády ohánějí.

Zdroj: Právo (26.2.2014)

 

Prof. PhDr. Jan Keller, CSc.

  • sociolog, filozof, publicista, environmentalista