18.10.2012 Seriózní pokus ekonomů popsat přínosy chystané penzijní reformy ukazuje, že vstup do druhého pilíře nelze ženám doporučit prakticky vůbec, a z mužů pak jen těm, kteří se nejspíš lépe zajistí jinak. Ti ostatní to zaplatí nižší státní penzí, prodlužováním odchodu do důchodu a vyšší DPH. Tohle přece nemůže v žádné demokratické zemi projít!
Prohrává vládní pravicová koalice volby jen proto, že nedokáže své „nezbytné reformy“ voličům vysvětlit? Pravý opak bude pravděpodobnější. Potvrzuje to studie s výmluvným názvem Pro koho je výhodný přechod do druhého pilíře? připravená ekonomy z občanského projektu IDEA působícího v Národohospodářském ústavu Akademie věd ČR pod vedením profesora Jana Švejnara.
Pokud se někdo z třicátníků s nadprůměrným příjmem do druhého pilíře upíše, pak mu celoživotní spoření 3 procent průměrné hrubé mzdy nabídne doživotní důchod ve výši 6 procent mzdy, asi 1500 korun měsíčně v dnešních penězích. To je jeden z výsledků, ke kterému se autoři dopracovali tím, že vzali rozsáhlá data ministerstva práce a sociálních věcí a Českého statistického úřadu a prohnali je svými modely.
Zdá se vám to málo? Pozorný čtenář, který si nalistuje předpoklady, o které se tento výpočet opírá, nutně dojde k závěru, že to může být i mnohem méně. Těžko totiž očekávat, že reálné mzdy porostou příštích 40 let stále o 3 procenta ročně (nyní např. klesají), inflace bude nulová (nyní je nad 3 procenty) a investované fondy nabídnou reálný výnos 3 procent ročně (nyní byly penzijní fondy na nule a podílové dokonce rovnou ve ztrátě).
Smyslem studie však nebylo toto jednoduché průměrné číslo. Autoři se pokoušeli prokousat rozložením příjmů v české společnosti, aby zjistili, která skupina na tom může na penzijní reformě vydělat a která naopak prodělá.
Zkusili zpřesnit to, co každý dávno tuší, že to bude výhodné jenom pro osoby s nadprůměrnými příjmy a samozřejmě také pro soukromé penzijní fondy. Už proto, že ke vstupu do druhého pilíře nestačí vyvést tři procenta hrubé mzdy z nynějšího průběžného systému (opt-out), ale bude nutné přidat i další dvě procenta ze svých vlastních zdrojů (opt-in).
Velmi teoreticky by na tom mohla vydělat až polovina mužů a 30 procent žen, ale nezapomínejme, že porovnáváme nepatrný (a naprosto nezaručený) výnos, proti kterému stojí obrovské riziko, že místo důchodového přilepšení nám na účtu naopak naskočí dluh. To se stane celkem snadno, pokud například přijdeme o místo nebo dlouhodobě onemocníme, protože závazek platit nelze zrušit.
Ženy na mateřské jsou v podobné situaci. Výsledný důchod také nečekaně propadne, pokud nepostřehneme nezanedbatelné riziko, že při platbách pojištění selhával zaměstnavatel. Můžeme se s ním potom soudit – pokud bude ještě existovat a my na to ovšem budeme mít.
Ekonomové z IDEA od těchto rizik odhlédli, přesněji, rozpočetli jen jejich průměrné hodnoty, takže každému se ubere, ale nikoho to nezničí. Nicméně realistické doporučení zní, že z žen, jejichž platy jsou v průměru o třetinu nižší než platy mužů, to může zkusit leda každá desátá. Ostatní ať raději zůstanou v průběžném systému, je to výhodnější. A u mužů o tom může uvažovat horních 30 procent. Je dost pravděpodobné, že jich ovšem nakonec bude ještě míň.
Z těch, kteří si mohou vybrat, by tedy podle dosavadních předpokladů sáhl po druhém důchodovém pilíři jen zlomeček pojištěnců. Ale co ti, kteří si nemohou vybrat? Co ti, pro které se údajné výhody druhého pilíře jednoznačně nehodí, ale důchodová reforma se jich týká také, bohužel jen samými nevýhodami?
I kdyby se do druhého pilíře zapojilo jen 20 procent zaměstnanců, jak naznačují autoři studie, z průběžného pilíře to odvede plných 10 miliard korun, které se tam musí doplnit, aby bylo z čeho vyplácet důchody současným důchodcům.
Lze proto předpokládat pravicovou vládou uměle vytvořený tlak na další okleštění penzí, další snižování nových důchodů, další prodlužování odchodu do důchodu a k tomu ještě další zvyšování daně z přidané hodnoty. Studie dokládá, že kvůli nepatrné a pochybné výhodě hrstky obyvatel má většina občanů vyfasovat zásadní nevýhodu. To přece nemůže u informovaných voličů v žádné demokratické zemi projít.
Řeči o „nezbytnosti“ takové nepromyšlené reformy nedávají smysl. Přinejmenším by měla být aspoň o dva roky odložena, aby byl čas dospět ke shodě, která skutečně vydrží pár generací. V tomto smyslu předkládáme návrh zákona.
Pokud neprojde, pak je nezbytný co nejrychlejší odchod sobeckých neumětelů, jejichž každý další krok jen zvyšuje náklady příštího úklidu. Sociální demokracie proto znovu veřejně prohlašuje, že je připravena v případě úspěchu v nových parlamentních volbách druhý pilíř zcela zrušit či maximálně oslabit.
Mgr. Bohuslav Sobotka
- Předseda ČSSD
- Stínový předseda vlády