29.07.2015 Ve vášnivé polemice o masové vlně emigrantů dochází k řadě argumentačních faulů. Je docela běžné, že se v ní míchají jablka s hruškami. Povedlo se to dokonce i jindy tak přesnému analytikovi, jako je psycholog Miroslav Hudec.
Pléduje pro neomezenou vstřícnost vůči vlnám uprchlíků s odkazem na sympatického Inda, který u nás žije již desítky let, je kvalitní lékař a hlásí se k našim tradicím živěji než nemalá část Čechů. Taková argumentace by nebyla přesvědčivá ani v případě, kdyby k nám proudily z Afriky a z Předního východu nepřehledné davy zkušených lékařů hnané touhou splynout co nejúplněji s naším prostředím. Tak tomu však (bohudík pro africké pacienty) rozhodně není.
Než začneme přímo či nepřímo obviňovat většinu našich spoluobčanů z rasismu, mohli bychom jim dát k vyplnění krátký dotazník o dvou otázkách. Ta první by zněla: „Chtěl/chtěla byste mít za souseda sympatického indického lékaře, který bude léčit Vaše děti a občas si s nimi popovídá třeba o bájích a pověstech vážících se k Vašemu městu či regionu?“
Druhá otázka by měla toto znění: „Chtěl/chtěla byste žít ve svém rodném městě uprostřed čtvrti či ghetta, ve kterém se po setmění policie už neobjeví?“ Navrhuji, abychom za rasisty a xenofoby považovali pouze ty, kteří odpovědí záporně na obě otázky. A troufám si tipovat, že v tomto ohledu vyjdou z testu naši spoluobčané stejně, anebo dokonce ještě lépe než mnozí lidé na západ od našich hranic.
Problém je v tom, že Evropa je dnes v takovém stavu, že nikdo nezaručí, že se nebude stále častěji naplňovat druhý scénář. Na minulém zasedání Evropského parlamentu hřímal předseda Evropské komise Juncker, že my všichni musíme přijímat migrantů mnohem víc než dosud. Tento multimilionář rozhodně neriskuje, že bude bydlet ve čtvrti, v níž po večerech hoří pneumatiky.
V takové čtvrti se však v případě nejhoršího scénáře může časem ocitnout kdokoliv z nás ostatních. Včetně onoho hodného indického lékaře. Kdo přiměje naše firmy, aby braly do práce nekvalifikované lidi, kteří ještě dlouhou dobu nebudou umět pořádně česky, jestliže polovina z firem nechce brát ani Romy? Nad takovými problémy nestačí mravně se rozhořčovat. Ti, kdo volají po neomezené vstřícnosti k migrantům, musejí být schopni otázky tohoto typu zcela pragmaticky zodpovědět.
Jinak totiž vypadají jako někdo, kdo ve jménu ušlechtilé celoplanetární solidarity odmítá být solidární se svými spoluobčany. A to i s těmi, kteří by na první z výše zmíněných otázek odpověděli bez váhání – ano.
Zdroj: Právo
Prof. PhDr. Jan Keller, CSc.
- sociolog, filozof, publicista, environmentalista