11.10.2013 Pamatuji si, když začaly první problémy s druhotnou platební neschopností podniků. Tehdy byly soudy zavaleny insolventními řízeními tak, že bylo nutno konat.
Namísto posílení soudů či vytvoření zvláštních soudů se pravomoci přesunuly k soukromým insolventním správcům. Podobně se stát vzdal exekucí, které řeší exekuční úřady. Ty zneužily svého postavení a svými poplatky a náklady dohnaly mnoho tisíc lidí k bankrotu. Bankrotu nejen sociálnímu, ale i k morálnímu. Pravicové vlády mnoho let pouze nečinně přihlížely, i když v poslední době se snažily alespoň omezit obrovské příjmy těchto novodobých zlatokopů.
Jsem přesvědčen, že je nutno uvést v exekucích pořádek. Buď návratem exekučních řízení pod soudy, tak jako tomu je běžné v západní Evropě. Nebo alespoň takovými zákonnými úpravami, které výrazně omezí nespravedlnost tohoto systému, kdy není přihlíženo k oprávněným zájmům věřitele, ale ani dlužníka. Exekutoři nesmějí být navzájem si konkurujícími podnikateli usilující o co nejvíce exekucí a tím i peněz. Základem má být dohoda věřitele s dlužníkem na splátkovém kalendáři a ne ožebračování dlužníka exekutory v neprospěch věřitele. Je nutno zavést místní příslušnost exekutorů, snížit poplatky a náklady, zajistit informovanost věřitelů a dlužníků a dohled soudu. Snížení nákladů pohledávek a exekucí ušetří celý stát a zejména se zvýší důvěra ve státní instituce.
Je nutno zrušit povinnost poskytování údajů o dlužnících a jejich rodinných příslušnících ze strany zaměstnavatelů těmto exekučním úřadům zdarma. Exekutor musí uhradit náklady související s poskytnutím požadovaných informací a ne vyhrožovat pokutami. Insolventní řízení musejí být kontrolovány soudy a pokud dojde k porušení zákona, pak je nutno škodu vymáhat rychle. A to škodu nejen fyzickou, ale i morální. Vždyť řada insolventních řízení je připravena s cílem diskreditovat konkurenci, znemožnit či omezit její činnost apod. Zákon jasně musí definovat, že úmyslný bankrotář a podvodník nemůže nadále podnikat. Je nutno očistit podnikání od nečistých konkurenčních praktik a je třeba podpořit ty poctivé, kteří odvádějí daně do veřejných rozpočtů.
„Příčinou krize je především morální bída.Mravní bída je příčina, hospodářský úpadek je následek. Potřebujeme mravní stanoviska k lidem, k práci a veřejnému majetku. Nepodporovat bankrotáře, nedělat dluhy, nevyhazovat hodnoty za nic, nevydírat pracující, dělat to, co nás pozvedlo z poválečné bídy, pracovat a šetřit a učinit práci a šetření výnosnější, žádoucnější a čestnější než lenošení a mrhání." To jsou slova Tomáše Bati z roku 1932. Opravdu stačí, když si jeho slova vezmeme všichni k srdci a budeme se jimi řídit.
Ing. Antonín Seďa
- Kandidát do Poslanecké sněmovny ČR za Zlínský kraj