28.11.2012 Ústavní soud rozhodl 27. listopadu o tom, že stávající koncepce veřejné služby v České republice je protiústavní. Ústavní soud tak dal za pravdu názoru sociální demokracie, který má v této oblasti podporu většiny české společnosti. Asi jsme všichni instinktivně cítili, že dva měsíce na Úřadě práce ještě nemohou být důvodem, abychom pracovali zadarmo. Zřejmě bychom měli být Ústavnímu soudu vděční, což také dozajista jsme, ale jistá pachuť na patře zůstává i nadále.
Po celou dobu projednávání tzv. Sociální reformy I (tedy od jara loňského roku do posledních prosincových dnů), jsme byli svědky toho, jak ministerstvo práce a sociálních věcí, vláda jako celek a následně koaliční poslanci za každou cenu prosazují svůj koncept reforem, aniž by se zabývali názory odborné veřejnosti. Ještě se v dějinách České republiky nestalo, aby nějaký legislativní návrh měl tolik odpůrců jako tenkrát, připomínková místa napříč resorty podala 400 stran zásadních připomínek, které jednoduše nebyly akceptovány.
Jako místopředsedkyně Sociální komise Asociace krajů jsem se v daném roce účastnila desítek jednání o sociální reformě. Nespočetněkrát jsme tehdejšího ministra J. Drábka a jeho nejvyššího pobočníka V. Šišku upozorňovali na to, že koncepce veřejné služby vykazuje zjevné protiústavní prvky, avšak všechno bylo marné. Proč trestat někoho za to, že je bez práce? Co dostanou osoby, které ji vykonávají navíc, oproti těm, kteří veřejnou službu nevykonávají? Proč rušíte systém, na který byly obce zvyklé? Nikdy jsme žádnou odpověď nedostali, jen úšklebek, že je vše v koalici domluvené. Tehdy vládla tajná diplomacie a la Česká republika.
A tak to včera prasklo. Parlament musí předmětné zákony změnit tak, aby byly v souladu s Ústavou. Osoby, vedené v evidenci uchazečů o zaměstnání, pracovaly zadarmo a náleží jim podle mého soudu za jejich výkon zpětně odměna, úroky nevyjímaje. Nálezem ústavního soudu dostali totiž do ruky poměrně účinnou zbraň a měli by se začít hájit.
Nálezem Ústavního soudu se zřejmě na dlouhý čas paralyzuje výkon veřejné služby, s kterým počítají především města a obce, jako celku. Asi jim nezbude nic jiného, než zaplatit osoby dnes vykonávající veřejnou službu ze svého, tedy z prostředků, které byly určeny na jiné projekty. I města a obce budou mít nárok na kompenzaci, pokud o ni požádají.
Důsledky nálezu Ústavního soudu jsou velmi široké a státu i obcím přinese dodatečné finanční náklady. A proč to všechno? Jen proto, že úzká a nikým nekontrolovatelná skupina osob kolem ministra Drábka si vytyčila svůj vlastní cíl, z kterého nechtěla uhnout v době, kdy podobné způsoby byly možné. Jejich cíl byl zřejmě privátní a dodnes mu nerozumím. Jde o selhání kontrolních mechanismů celé současné vládní garnitury, která umožnila, aby resort práce a sociálních věcí částečně zlikvidoval systém, který byl v sociální oblasti budován od roku 1989. Z toho ta pachuť, která přetrvává a bude trvat do té doby, než ČSSD začne s revizí sociálních reforem. Jak se to v České republice vlastně mohlo stát a půjde to vůbec napravit? ČSSD udělá vše proto, abychom rozervaný systém navrátili do co nejpůvodnější podoby.
Mgr. Ivana Stráská
- stínová ministryně práce a sociálních věcí