14.11.2012 Já nevím. Naprosto nechápu, divadlo, které nám koaliční část poslanců Sněmovny předvedla. Nebo že bych to přece jenom chápala? Jak to tedy vidím já.
Jak jenom začít a hlavně v kterém okamžiku a čím. Ono se toho totiž v tomto týdnu v Praze „semlelo“ tak trochu moc a všechno začalo v okamžiku posledních voleb do Sněmovny. Voliči rozdali karty a politici si z nich udělali trhací kalendář. Pravice převzala politickou zodpovědnost za vedení státu a původní většinou hlasů 118 přestala slyšet své vlastní voliče. Ona je neslyší ani současnou 101 – 103 hlasovou většinou! Že by moc byla tak opojná? Asi ano. Oni totiž přestali slyšet i názor mnohých odborníků, kteří varovali před některými opatřeními, která mnoho pracujících připraví o práci, rodiny o obživu a možnost splácení úvěrů, které jim naordinovaly naše vlády v devadesátých letech minulého století – většina z nás si musela koupit privatizované byty nebo si koupit od developerů nové byty či domy, pokud si rodina nemohla postavit bydlení sama. V našem státě bylo téměř zlikvidováno cenově dostupné nájemní bydlení, ale to je samozřejmě velmi zjednodušené konstatování. Protože pro toto téma ve svém zamyšlení nemám prostor, ponechám jej stranou. Ne všichni občané totiž byli nezodpovědní a za půjčované peníze si kupovali dovolené a dárky k Vánocům. Ne všichni si v rámci spotřebitelských úvěrů vylepšovali svůj životní standard nákupem dalšího zboží, které ve výsledku vlastně nepotřebovali, jak se dozvídáme v současné době z médií.
Ale vraťme se po tomto úvodu zpět do Sněmovny minulého týdne. Pravicová vláda, která svým vlastním voličům naslibovala nezvyšování daní, A že by právě proto nám všem pro příští rok vláda naordinovala jejich, v pořadí už další zvýšení? Nerozumím tomuto postupu, ale jsem jen stavař, který se neodvažuje „nejlepšímu a nejúžasnějšímu ministru financí v galaxii“ (tak jsem to četla v jistém komentáři a dovolila si použít) nakukovat pod pokličku jeho vaření a přípravy podmínek pro rozpočet následujícího roku. 103 rukou jeho záměry podpořilo a tím odsouhlasilo balíček s DPH se všemi důsledky pro nás všechny, na provoz našich domácností, obcí a měst, na poskytování veškerých služeb a se všemi dopady na veškerou výrobu. Zvýší se tím alespoň příjmová část státního rozpočtu? Odvažuji si říci, že nikoli a pokud ano, tak se toto zvýšení rozptýlí ve vyrovnávání propadu průběžného důchodového pilíře, kterému by měl pomoci v minulém týdnu pravicí odsouhlasený druhý pilíř. Dnes jsem si přečetla článek, který říká, že toto důchodové opatření nebude přínosné ani pro bohaté natož pak pro všechny „normální“ a jediný, kdo z tohoto opatření bude mít prospěch, jsou fondy. Kam tedy vlastně budou naše peníze díky fondům vyvedeny? Tedy - pokud se vůbec najde někdo, kdo jejich nejisté a nevýhodné nabídky bude využívat! Kdo tyto fondy vlastní? No a dalším konzumentem případného navýšení příjmové stránky rozpočtu budou do poměrně daleké budoucnosti církevní restituce. Ale mám obavy, že pouze u nich to nebude končit.
Proto, aby pravice své záměry Sněmovnou protlačila, předvedla naprosto neuvěřitelné věci. Pravicoví poslanci zvedli ruce a dali tím své hlasy opatřením, které sami kritizují. Proč? Na to se vy voliči musíte ptát jich. Mně neodpověděli. Ti, kteří nebyli ochotní toto učinit, odešli a přišli jiní, kteří byli ochotní se zúčastnit sněmovního divadélka. Byli mohutně vítaní – to bylo ve středu. A ejhle v pátek už je jeden z nich nepohodlný. Jen splnil svou úlohu loutky a je potřeba se ho zbavit. Úžasný to obraz naší politické kultury po 22 letech od likvidace totality a zavádění demokracie v naší zemi. Je to snad dárek naší pravice k nadcházejícím oslavám 17. listopadu?
Přesto všechno napříč politickým spektrem zůstávají v politice i rozumní a „normální“ poslanci a senátoři, pro které jejich mandát je závazkem, kterým jsou vám voličům zodpovědní za to, jak vás zastupují a jak hájí vaše zájmy a zájmy našeho státu. Nám všem přeji, abyste v dalších volbách takových svých zástupců našli co nejvíce a naše společnost se tak posunula zase o další krůček blíže ke spravedlivé demokratické společnosti, která opozicí v menšině a názorem odborníků nebude jen okázale pohrdat, ale bude je vnímat a respektovat. Oběma pólům by totiž mělo ve výsledku jít o totéž – aby se nám všem tady dobře žilo! A právě to jsem v pravicovém sněmovním divadle minulého týdne nikde nenašla. Ani nevíte, jak ráda bych se ve své úvaze mýlila!
Ing. Vladimíra Lesenská
- Členka Poslaneckého klubu