23.09.2020 Každý, kdo někdy kandidoval, ví jak těžké je vykonávat mandát, který získal od svých spoluobčanů. A každý politik, který svůj post neobhájil, ví jak je těžké se do politiky vrátit. Nicméně stále v našich končinách existuje málo politiků, kteří ze svého neúspěchu vyvodí svůj díl politické a morální odpovědnosti. Ale přesto stále zůstávají Homo politicus.
A za takového člověka se považuji i já. Zároveň mám to štěstí, že jako osoba s životní a politickou zkušeností již nechci ztrácet čas problémy, které nejsou pro lidi podstatné. Proto motorem pro řešení problémů, které dnes trápí většinu spoluobčanů, musí být lepší budoucnost pro naše děti a vnoučata. A k tomu je třeba vzájemně soudržné, spravedlivé, svobodné a solidární společnosti, ve které se stává úcta a morálka nepsaným pravidlem.
Často se tvrdí, že naše společnost je rozdělena a tím se myslí spíše politicky. Nicméně starší generace žije ze svých zkušeností, které ta mladá moc nebere. Prostě proto, že nevěří, že by předcházející generace mohly přinést něco přínosného, odmítají se i poučit z chyb skutečně v minulosti učiněných. A pak schází oběma generacím úcta k té druhé a uznání specifické role, kterou ta která generace hraje. To, čeho se nedostává dnešním politikům, je dostatek empatie.
A jako mor, sžírající celou naši společnost, je závist, která se často mění v nenávist.
Věci se dají měnit politickou cestou, ale také občanskou společnosti. A to, že se občané aktivizují a zajímají se o politiku a mnozí z nich do ní pak i vstoupí, to je hodnota sama o sobě. A jako takovou bychom ji měli všemožně podporovat. Proto člověk očekává, že se vláda, krajské či obecní zastupitelstvo, jako správce našeho státu, kraje či obce, budou chovat férově a že nám budou říkat pravdu. Ale jak tvrdil Karel Kryl: „Politikům se nevěří, politikové se kontrolují. Věří se v Boha, v přírodu, krásu, myšlenku, ideu. V politika se nevěří, a kdo v něho věří, je idiot“.
Možná, že toto konstatování je kruté, nicméně je pravdivé. Proto by měli občané voliči kontrolovat své volené zástupce, protože politik je tu od toho, aby odvážně a zodpovědně hájil zájmy své země a svých občanů. Zároveň je nutno k tomuto hodnocení používat srdce a rozum. Protože o demokracii se přichází v hlavách a ne ve volbách. Člověk a zejména politik musí vždy bojovat, i když ví, že jde o boj prohraný. Správná věc se totiž sama málokdy prosadí. Tak je to nejen v životě, ale především v politice, která naše životy doprovází.